Zaručená mzda má osm úrovní stanovených nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Možná je znáte spíše pod dřívějšími názvy "minimální mzdové tarify" nebo "mzdové skupiny".
Jednotlivé úrovně jsou rozlišeny podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce - od těch nejméně kvalifikovaných a nejhůře odměňovaných prací (první skupina) až po ty nejkvalifikovanější a nejlépe placené (osmá skupina). Minimální odměna stanovená pro nejnižší skupinu má shodnou výši s minimální mzdou, ostatní skupiny ji mají vyšší.
Nárok na minimální mzdu či mzdové tarify
Odměna za práci tedy v praxi nesmí být nižší než vládou určená zaručená mzda pro konkrétní profesi. Toto pravidlo se týká nejen zaměstnanců v pracovním poměru, ale vztahuje se i na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.
Nezáleží, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Není ani důležité, jestli jde o "jen" o druhé zaměstnání nebo přivýdělek. Nárok na minimální mzdu vzniká v každé takové práci samostatně.
Všechny úrovně minimální (či přesně řečeno zaručené) mzdy se vztahují na všechny soukromé podnikatele. Pro úplnost dodejme, že na nepodnikatelskou sféru se vztahuje systém šestnácti platových tarifů.
Měsíční sazba minimální (zaručené) mzdy vychází z týdenní pracovní doby 40 hodin. Jestliže má zaměstnanec sjednánu kratší pracovní dobu a zároveň není odměňován podle odpracovaných hodin, snižuje se mu minimální mzda úměrně odpracované do-bě. Typicky u polovičního úvazku, tedy dvaceti hodin týdně místo čtyřiceti, je i minimální mzda poloviční, tedy 4250 korun měsíč-ně.
Co když by mzda v konkrétním kalendářním měsíci byla nižší než stanovené minimum? Nejdříve upřesněme, že do této měsíční částky se nepočítají různé příplatky (za přesčas, svátky, víkendy, noční práci a podobně) ani náhrady mzdy (včetně cestovních náhrad a odměn za pracovní pohotovost). Jestliže je tedy taková mzda nižší, musí ji zaměstnavatel doplatit do státem stanove-ného minima.
Zdroj: https://wiki.aktualne.centrum.cz/finance/minimalni-mzda-pro-rok-2013/