Éter

Éter

Do článku Novinky jsem napsala: „Éter je pátým elementem, který je přítomný zde na Zemi.“ Jako žena, vnímám přítomnost éteru jako lásku, která prostupuje každou naší molekulou. Né lásku ke konkrétní osobě, ale lásku bez strachu, zábran, omezení, příkazů a příkoří.

Snad nejlépe bych popsala svoje myšlenky a pocity takto: Doposud byla láska na této planetě zastoupena včetně pocitu strachu a pudu. Tak jak si zvířátka značí svoje teritorium a vrčí ve smyslu to je moje, byli i lidé lapeni do těchto pudových sítí. S přítomností éteru však již nebude třeba prožívat lásku spojenou se strachem. Budeme si uvědomovat, že láska není pud, ale cit. Nebudeme cítit potřebu být s někým jen kvůli finančnímu zabezpečení či sexu. Nemusíme milovat konkrétního partnera, můžeme milovat vše kolem, prostě jen tak pro lásku samu. Lásku jako cit, která vychází vně nás. Nebojme se přijmout tento pátý element, neboť je naší prastarou součástí, je součástí vesmíru….

A vesmír je láska. Vaše Danka

ČLÁNEK Martin Setox
Setox@seznam.cz

Historické pohledy na éter

Aristoteles (384 – 322 př.Kr.) je zakladatelem přírodní filosofie,která se snaží vysvětlit vesmír pomoci smyslů.Byla též nazývaná metafyzikou.Podle něho,každá změna objektu má svou příčinu což hlásal též Platon.Objekty měly své charakteristiky odpovídající jejich rovnováze v místě kde se nacházely.Toto vlastní místo podle Jana Philopona (6.té století p.Kr) je klid.Objekty se mohou pohybovat a jeho pohyb je vlastnosti hmoty objektu.Pohyb způsobí změnu vnitřní struktury hmoty.Aristotelův lučišník vyvolával dizkuze : šíp jednou vystřelen z luku se pohybuje vzduchem.Jaký « motor » žene šíp dopředu. Aristoteles odděloval svět zaměsiční,božské podstaty kde předpokládal časovou nekonečnost pohybu,od světa pozemského,.

Řečtí filozofové předpokládali,že supraměsiční svět se nezúčatňuje kolmých pohybů hmotných pozemských objektů.Prostor za orbitou Měsíce byl pole nich zaplněn jemnou tekutinou,kterou Aristoteles nazval éterem.Tato tekutina se skládala z částiček schopné reagovat na proměnné mechanické síly.Éter byl nevažitelný,pružný a nezničitelný.Éter mohl ovlivnit pohyb hvězd,které se v něm pohybovaly.Protože síly působící mezi lokalizovanými hmotnými objekty byly chápány jako přímočaré,byl zaveden pojem « akce na dálku ».

V 1583 Galilé objevuje možnosti kyvadla a pomoci něho možnost měřit čas.Na základě svých pokusů objevuje pojem zrychlení, hmotu tíhovou , hmotu setrvačnou. a princip setrvačnosti.Podle Galilea pohyb a klid jsou relativní.Jeví se podle toho odkud se na ně dívám.Zajímavý je problé chaotického letu motýlů v uzavřené lodní kabině.Galileo předpokládá,že je loď v klidu a motýly poletují všemi směry v kabině.Loď se rozjede a její rychlost se ustálí na nějakou hodnotu.Pohyb lodě nemá žádný vliv na poletování motýlů v kabině.Nikdy se neunaví ať loď jede seberychleji.Jaký motor mohl udělit motýlům rychlost lodě ? Teoreticky tento paradox je řešen principem invariance (Galileovské relativistické transformace rychlostí).Pro pozorovatele na břehu,loď a motýly se pohybují po vodě.Z hlediska motýlů loď se nepohybuje.Podle Galilea příčina, která transportuje motýly nemá s rychlostí pohybu lodě nic společného. Pohyb lodě se impregnuje nezmazatelným způsobem do pohybů motýlů.Je otázkou proč tomu tak je. Motýly při zrychlování lodě nabudou postupně spolu s lodi vyšší rychlost.Když loď se pak již pohybuje rovnoměrně,též motýly se pohybují rovnoměrně.Kdyby loď prudce zastavila,na příklad nárazem na překážku,motýly by se pohybovaly v kajutě pořád stejnou rychlostí v původním směru lodě.Aby nenarazily na stěnu kabiny,vyvinuly by svými křídly sílu,opačně namířenou od té ,která ke při rozjezdu lodě urychlovala.Závěrem můžeme tvrdit,že pohybuje-li se hmotný předmět má kolem sebe materii,která udržuje jeho pohyb,která vytváří jak uvidíme jeho setrvačnost.

Na rozvoj fyzikálního myšlení měl zásadní vliv pokus Michelsonův,v kterém dokázal "neexistenci" éteru.O jaký éter šlo? Byl to éter který předpokládal Huygens při svém výkladu šíření vlnových dějů v prostoru.Toto pojetí přijal Maxwell při svém výkladu světla jako vlnového fenoménu.Světlo se v povědomí fyziků před Michelsonovým pokusem šířilo elektromagnetickým éterem.Éter byla látka,v které se materiálně realizovaly amplitudy elektrického a magnetického pole,pomoci kterých se světlo šířilo prostorem. Michelson vyšel z tehdejšího předpokladu,že světlo se pohybuje v nehybném éteru,v které se ale pohybuje Země rychlostí v vzhledem k okolnímu stojícímu éteru . V určitém dni roku se pohybuje pozemské světlo vzhledem k nepohyblivému éteru rychlostí v. Přesně za půl roku je pohyb Země namířen vzhledem k éteru obráceně.Pozemské světlo se pohybuje vzhledem ke stojícímu éteru rychlosti -v .V uvedených dnech Michelson provedl interferenční měření světelných paprsku ,vyšlých ze stejného zdroje ve stejný čas ,ale které proběhly různé dráhy vzhledem k pohybu Země.Proběhly tedy v různě dlouhých časech v okolním éteru. Interferenční měření z obou protilehlých bodů zemské orbity kolem Slunce nevykazovaly žádný dráhový rozdíl drah světelných paprsků.Z toho bylo lze dovodit,že světelné paprsky nebyly ovlivněny "éterickým větrem" vzniklý pohybem Země v okolním statickým éteru.Na základě tohoto experimentu byla idea existence éteru fyzikou opuštěna.Navíc Einstein přijal hypotézu,že rychlost světla je za všech hmotných okolností stejná ,nezávislá na rychlosti světelného zdroje a je maximální rychlostí hmotného objektu v našem světě.

Einstein věřil v neexistenci elektromagnetického éteru.Samotný pojem éter však spojoval s pojmem prostor.Z našeho pohledu je zřejmé proč Michelsonův pokus byl negativní.V prvé řadě v našem pojetí je éter, jako materie v které se světlo a vše hmotné pohybuje, není nehybný.V okolní hmotné přírodě nepozorujeme, že by nějaký systém byl v klidu.Dvě malé části našeho světa mohou být ve vzájemném klidu po jistou dobu.S dialektickou podstatou změny stavu hmotných objektů v čase, se jejich případný dočasný klid musí změnit ve vzájemný pohyb.My víme,že pohyb éteru má zásadní význam pro vzájemnou přitažlivost hmot To z hlediska pohybu přítomného éteru kolem Země to odpovídá situaci,kdy kolem Země je jistá cirkulace éteru neměnící se v čase.Pokud by nějaký vliv vnějšího éteru daný pohybem Země na éterickou elektromagnetickou vlnu nastal,pak by působil na vnější komponentu vlny.Jevy interference,které Michelson použil,jsou dány především vnitřní komponentou vlny.Tato komponenta není ovlivněna éterem související s pohybem Země.

Jak jsme již uvedli, vycházíme z toho, že v námi známém kosmu se nacházejí hmotné objekty, jež jsou seskupením atomů a elementárních částic. Tato částicová seskupení nazýváme hmotou, jež má jistý objem v našem trojrozměrném prostoru, něco váží, má setrvačnost a je v zásadě neprostupná jiným hmotám. Částice jsou vzájemně vázány silovými poli, působícími distančně mezi částicemi. Vědě známá silová pole jsou:

·         POLE ELEKTRICKÉ působící mezi částicemi, jež nesou náboj

·         POLE MAGNETICKÉ působící kolem pohybujících se nábojů

·         POLE ELEKTROMAGNETICKÉ přenášející informaci o množství a pohybu nábojů na dálku

·         POLE GRAVITAČNÍ jež působí vzájemnou přitažlivost hmotných seskupení.

·         SÍLY JADERNÉ v jádru atomů.

·          

·         Dosavadní bádání o éteru jednak potvrzuje názory Aristotela na jim zavedený éter a navíc naše vlastní práce nás vede k následujícím závěrům:

·         Ke každému hmotnému seskupení existuje s ním spojené prostorové okolí nazvané zóna (aura).V této zóně je v ní se nacházející éter vázaný na hmotu.Tento éter budeme nazývat vázaným éterem na rozdíl od ostatního éteru,který nazveme volným éterem

·         éter na rozdíl od Aristotela se pohybuje mezi hmotnými částicemi a interakuje s elektrony a atomovými jádry.

·         éter se dynamizuje při deformací či zhroucením atomových struktur, jako je tomu při jaderných,chemických a biologických reakcích, tření hmot a pohybech nábojů.

·         Za jistých prozatím ne zcela známých skutečnostech,se éter aktivuje,mění se jeho vnitřní éterická volná energie a jeho pohybový stav.Tím se vytváření zóny aktivovaného éteru neboli ódické zóny.Ty mají polaritu M (yang) nebo F(yin)

·         Světlo můžeme obecně chápat jako jistý druh informace pohybující se kosmem. Každá informace se šíří nějakým informačním kanálem nebo obecněji informačním médiem. Jednoduchý výklad toho, že rychlost světla je konstantní mezi hmotnými objekty a nezávisí na rychlosti jejího hmotného zdroje

To nás vede k závěru, že světlo je pohybový stav éteru. Pohyb světla není dán podstatou hmoty jak ji chápeme, ale jiné materie kterou je námi definovaný éter.Samozřejmě vzniká otázka, jak vysvětlit interakci světelného éterického záření s hmotou při absorpci světla, jeho lomu nebo odrazu jeho paprsků. Tak jako musíme předpokládat těsnou vazbu nabité atomové hmoty s okolním éterem při emisi světla, tak toto musí nastat i při absorpci světla. Musí ovšem nastávat jistá rezonance mezi emitující strukturou a absorbující strukturou. Přenos této rezonance je uskutečněn dynamickou strukturou éterického paprsku. Interakce světla s hmotou není dána jen absorpcí, ale i odrazem a lomem světelných paprsků. Tyto jevy nastávají ne na jednom atomu, ale na souboru mnoha sousedících atomů. Dopadající éterická vlna cestující se světlem musí tudíž reagovat na soubor atomů. Soubor atomů je obklopen svou éterickou zónou (aurou). Soustava hmotných částic je spojená silovými vazbami elektromagnetickými.Ty musejí mít jistou éterickou komponentu.Aura zobrazuje v éteru hlavní geometrické a dynamické charakteristiky dané struktury hmotných částic a to volných elektronů.

Tato hypotéza mimo jiné vysvětluje vyzařování Hertzových vln z kovových antén, ve kterých se periodicky pohybuje jistá populace volných elektronů pod vlivem proměnného elektrického napětí vloženého na anténu.S pohybem elektronů je spojen i odpovídající pohyb lokalizovaného éteru na elektronech, Kolem antény je zóna, která se periodicky mění při periodickém pohybu hmotných elektronů. Generované elektromagnetické radiovlny jsou doprovázeny vlnami aktivovaného éteru.Éterické „radiovlny“ se šíří prostorem souběžně s elektromagnetickými vlnami. Mohou přenést informaci z vysílající antény do podobného objektu jakým je anténa přijímače. Tato hypotéza taktéž vysvětluje existenci morfické rezonance, tj. přenos informace z jednoho objektu na objekt podobný pomocí éteru bez přímého elektromagnetického přenosu.

Jaké základní představy si lze vytvořit o vlastnostech éteru? Vycházejme ze svých znalostí o šíření světla. Šíří-li se světlo vakuem, tj.éterem, v kterém není přítomná částicová hmota, nedochází k jeho zeslabování. Dále světelné paprsky se mohou protínat, aniž by na sebe vzájemně působily. Při dopadu na hmotu nebo při průchodu těsně kolem ní dochází k dynamickým změnám ve struktuře světla. Totéž nastává, prochází-li světlo prostorem, kde působí magnetické pole.

Z lidské zkušenosti vlastní a odpozorované vychází najevo,že musí existovat recipient časoprostorových událostí a to ne přímo spojenou s nějakou materiální strukturou.Je jasné že hmota má pamět,ale i "prostor má pamět.Neboli ve struktuře éteru musí existovat možnost trvalého záznamu událostí v místech a časech.Všechny informace a síly existující ve vesmíru jsou přenášeny éterem.

Výše uvedené skutečnosti nás vedou k následujícím dalším charakteristikám éteru:

·         Éter vyplňuje spojitě prostor mezi hmotnými částicemi a jeho vlastnosti se mění spojitě mezi jeho sousedními polohami

·         Volný i vázaný éter jsou kvazitekutinami bez vnitřního tření s bohatou vnitřní strukturalizací

·         Vázaný éter může měnit směr šíření na něj dopadajícího éterického záření

·         Dynamické struktury éteru jeví uspořádanost podobnou magnetismu a proto reagují na uspořádané pohybující se náboje

·         Éter je schopen zaznamenat místní události v toku času