Tiwanaku (španělsky: Tiahuanaco nebo Tiahuanacu) je nejdůležitější předkolumbijským archeologickým nalezištěm v západní Bolívii. Také se tak označuje stará zaniklá kultura a říše. Pumapunku, Brána pumy, je částí velkého klášterního komplexu nebo skupiny monumentů, které jsou součástí Tiwanaku. Podle andských legend je Tiahuanaco označováno jako místo, kde velký Virakoča po velké potopě opět zjevil a stvořil život. Zde byl předkem Inků svěřen zlatý prut, pomocí kterého založili civilizaci v Andách.
Komplex Pumapunku se rozkládá na velké obdélníkové terase. Součástí je mnoho monolitů, největší z nich má 8,7 × 5,1 × 1,1 metru, vyrobených z odolného vulkanického dioritu, který se vyskytuje u jezera Titicaca, vzdáleného asi 15 km. Některé monolity jsou z pískovce. Tiwanaku je příkladem úžasné technické vyspělosti. Kamenné bloky váží mnoho tun, hmotnost největšího bloku je odhadována na 131 tun. Při prvním pohledu na tyto kameny překvapí, že opracování připomíná moderní technologie. Jenomže zde máme co do činění s dobou starou tisíce let a s nadmořskou výškou 3800 metrů. Neroste tu nic než tráva. Jak mohli tvůrci těchto kamenných staveb přemísťovat stotunové bloky z kamenolomů, z nichž jeden je vzdálen 18 a další 90 kilometrů bez tažných zvířat a bez dřeva? A co víc: na kvádrech nejsou stopy po opracování! Stavitelé spojovali monolity kovovými svorkami. Některé perfektně opracované bloky jsou z tvrdých nerostů – žuly a dioritu. Tvary jsou přitom už napohled inženýrsky přesné. Komentáře návštěvníků znějí takto: „Nepochopitelné, neuvěřitelné...“. Co to má znamenat?Situaci navíc zkomplikuje, když se dozvíme, že stáří staveb odhadl jeden badatel na základě archeoastronomie na více než 15 tisíc let. Jenomže tehdy ještě byli ještě předkové současných indiánů teprve na cestě směrem na Aljašku. Museli by to postavit Atlanťané nebo mimozemšťané, kteří beze stopy zmizeli. Oficiální věda tento odhad Arthura Posnanského odmítá jako chybný a datuje existenci říše přibližně mezi roky 300 a 1000 n.l., kdy říše asi v důsledku klimatických změn zanikla. Region byl ale náboženským centrum, kam domorodci podnikali poutě, už 300 let před naším letopočtem. V 15. století dobyli oblast Inkové.
Nápadné na stavbách z Tiwanaku je také to, že kamenné bloky mají zářezy, aby do sebe přesně zapadly. Když badatelé kontaktovali současné kameníky, tak se dověděli, že by to kameníci v některých případech nezvládli ani s nejmodernějšími nástroji! Někdo na náhorní plošině budoval monumenty, které mohly odolat i silnému zemětřesení. Ale potom je něco rozmetalo a tak zůstaly v oblasti dodnes. Další záhadou je, že Tiwanaku bylo postaveno jako přístav, který nemá žádné použití. Nejbližší voda je kilometry daleko. Nabízí se jedno vysvětlení: Andy se vyvrásnily tak rychle, že se někde přístav ocitl ve velehorách a ještě ke všemu to rychlé povýšení přežil, byť v troskách. V roce 1995 se objevily archeologické důkazy, že šlo o živou metropoli, hlavní město dávného království , které se rozkládalo na části území dnešní Bolívie a zasahovalo do části Argentiny, severní Chile a do jižního Peru. Na otázku, jak jihoameričtí domorodci tyto stavby vytvořili, však historici odpověď neznají.