Obrazce na planině Nazca patří mezi tzv. geoglyfy. Na náhorní plošině Peru se nachází více než 300 obrazců, tvořených světlými liniemi, vzniklými odstraněním tmavšího vulkanického povrchu. Jednotlivé obrazce jsou zřetelné až při pohledu z letadla nebo balonu a dodnes není jednoznačně prokázáno, z jakého důvodu byly vytvořeny. Dnes zde vládne poušť, ale v určitém období indiáni kultury Nazca oblast intenzivně zemědělsky využívali. Obrazce znázorňují nejčastěji zvířata, hmyz, ryby a ptáky, nalezneme zde i lidské postavy, geometrické obrazce, spirály a poměrně často dlouhé rovné linie o délce až několika kilometrů. Protože jsou linie ze země neviditelné, byly objeveny až ve 20. letech 20. století při přeletu letadlem.
Obrovité obrazce zaujaly Ericha von Dänikena. Dostalo se mu perfektního důkazu, že mimozemšťané byli na Zemi: tyhle obrovské obrázky různých živočichů, lidí plné dlouhých nesmyslných linií jsou vidět jen shora. A jak známo jihoameričtí indiáni nelétali ani v balonech, tak proč by něco takového vůbec dělali? Je to prostě signalizační systém dávných astronautů k přistání na Zemi. Otázka je, proč mimozemšťané potřebovali k přistání také opice a kolibříky.
Linie z Nazca jsou v současné době většinou vykládány jako obří astronomický kalendář. Gilbert de Jong si povšiml, že Izapa a Nasca (Cahuachi) jsou na stejném stupni zeměpisné šířky, Izapa severní a Nasca jižní. Vidí v tom mayský vliv. Pravda je možná taková, že kresby na ploši Nasca vytvořili Mayové. 13. srpen (1359 př. n. l.) je datum, které je důležité pro posvátný kalendář Mayů. Tři kruhy na Nasca se podle de Jonga mohou vztahovat k tomuto kalendáři. Ale novým nápadům není nikdy konec, a tak v roce 2006 přišel Američan David W. Johnson po mnohaletém výzkumu s vysvětlením, že obrazce jsou klíčem k vodě v podzemí. Dávní indiáni tu sídlili a hloubili studně a podzemní vodní tunely už před 2500 lety. Mohutná síť zavlažovacího systému čerpala vodu z 12 kilometrů vzdálené hory.