My a naše okolí

My a naše okolí

 

Také to znáte? Vliv okolí, ve kterém vyrůstáte, vám nesmazatelně vtiskne postuláty, s kterými můžete bojovat celý život. Pokud se dokážete oprostit od pocitu… co tomu kdo řekne a jak budete vypadat v očích druhých…máte vyhráno, vždyť přeci to nejdůležitější je jak vypadáte vy ve svých očích. Máte právo na chyby…nikdo zde na Zemi není neomylný…to by tu vlastně už ani nebyl. A ti, co vás mají opravdu rádi…vás budou mít rádi, takoví jací opravdu jste …právě bez té přetvářky, kterou by jste vytvářeli kvůli mínění svého okolí. Danka

 

Prof. Delia Steinberg Guzmán: Důvod, proč nejednat: co si pomyslí ostatní!

Toto lze vyložit víceméně jako: co řeknou lidé, co si o mně budou lidé myslet, neztratím snad přízeň a úctu ostatních, dokážou lidé pochopit, ocenit, ospravedlnit to, co udělám? A ještě mnoho dalších argumentů vyjadřujících náš strach, že se našim činům nedostane schválení a nám lásky lidí, kteří jsou nám blízcí, stejně jako těch, k nimž máme vzdálenější vztah.

Jakkoliv je těžké to připustit, lidé, kteří nás opravdu mají rádi, se nás pokusí pochopit bez ohledu na to, co děláme, a zvláště pokud děláme to, co považujeme za správné a nezbytné. A lidé, kteří nás nemají rádi, nás pravděpodobně nebudou mít rádi, ať uděláme cokoli. Neprobouzíme svou lásku proto, abychom uspokojili jedny či druhé. Ten, kdo cítí náklonnost k někomu, jenž odpovídá jeho představám, mu tuto náklonnost odebírá, jakmile má tento člověk špatnou náladu nebo jakmile změní své chování.

 

Aniž bychom zraňovali ostatní chladným a krutým způsobem, každý z nás má své vlastní povinnosti, které musí splnit. Pokud jednáme tak, jak musíme a jak považujeme za nezbytné pro náš růst, nezraňujeme ostatní více, než když se omezíme na netečnost a apatii. Kromě toho, ostatní lidé mají také činy, které musí uskutečnit, a to, že nás uvidí odhodlané a s jasnými cíli, jim může mnohem více pomoci, než když vidí, že se topíme v nejistotě.

Žádají nás snad ostatní o svolení, aby mohli jednat? Kolik lidí z těch, kteří nás obklopují, nebo z těch, kteří žijí v naší ulici nebo městě, počítá s naším předchozím schválením toho, jak mají žít? Proč jsme si tedy my stanovili tyto falešné podmínky vázané na schválení od ostatních?

Nedoporučujeme nevázaný egoismus, podle něhož si každý dělá to, co chce. Pouze bráníme přirozenou svobodu jednání, kterou má každá lidská bytost a k jejímuž uplatnění patří nezraňovat ostatní, ale také nezraňovat sebe sama.