Sacsayhuamán (Sacsahuaman) je komplex kamenných zdí poblíž starodávného města Cuzco 3.700 metrů nad mořem připisovaný Inkům. Cuzco nebo Cusco (kečuánsky Qusqu či Qosqo) je město na jihu peruánských And. V předkolumbovských dobách zde bylo centrum incké říše. Je označováno za historické hlavní město Peru. Vrchol rozmachu říše nastal v letech 1438–1533. Ve vrcholném období se říše rozkládala na území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny (žilo v ní asi 30 milionů lidí). Podle indiánské legendy bylo Cusco tak neúrodné místo, že tam nerostlo obilí. Tam, kde je dnes střed města, bylo dříve jezero a bažiny. Druhý Inka, Sinchi Roca, ho prý nechal vysušit a zpevnit kameny. Potom nechal přinést dobrou zeminu, aby údolí zúrodnil. Co ho vedlo k rozhodnutí sídlit na takovém místě nevhodném k obývání? Možná tam byly na místě ony podivuhodné nízké zdi Sacsayhuamánu a to Inky přimělo pokládat místo za posvátné.
Mohutná pevnost tyčící se nad městem se měla stát v posvátné geometrii Cuzca pyšně vztyčenou hlavou pumy. Slavný vojevůdce a Reformátor světa Pachacuti Inka, první historicky doložený vládce incké říše, se zapsal do historie města především podnětem k výstavbě pevnosti Sacsayhuaman, která se stala jednou z největších staveb vytvořených člověkem. Sedmdesát tisíc dělníků prý ji budovalo z kamenných kvádrů o váze až tři sta tun po téměř osmdesát let. Zůstává nezodpovězena otázka, jakým způsobem dopravovali materiál na stavbu. Vždyť některé kamenné bloky byly až devět metrů vysoké, pět metrů široké a čtyři metry silné. V řadě tří obranných zdí je umístěno několik lichoběžníkových bran, které se uzavíraly obrovskými balvany v případě ohrožení města. Sacsayhuaman byla nejen obrannou pevností, ale též obrovitým chrámem Slunce a sídlem incké vzdělanosti.Klikaté stěny jsou postavené z balvanů různé velikosti, jeden měří na výšku 8,5 metrů. Váha největšího balvanu ve zdi je odhadována různě, od 70 do 140 tun, ale i na 300 tun. Odlišují se od Stonehenge, od egyptských pyramid a mayských, jsou jiné než jakékoliv jiné starodávné monolitické stavby. Balvany jsou opracované tak dokonale, že mezi ně nelze zasunout ani čepel nože. Malta nebyla použita. Hrany balvanů jsou zaoblené a stavby odolávají i ničivým zemětřesením. Kameny musely být na místo dopraveny z lomu vzdáleného asi 15 kilometrů. Jiné údaje uvádějí, že jde jenom o tři kilometry. Archeologická oblast severně od Cuzca pokrývá plochu větší než 3000 hektarů. Když se na místo dostali Evropané, v 16. století se jednalo o španělské dobyvatele, usoudili, že je to dílo ďábla, protože nechápali, jak by podle nich primitivní indiáni mohli něco takového vybudovat.
Indiáni považovali Cuzko za pupek světa. Město bylo zbudováno na půdorysu představujícím posvátnou pumu. Ke komplexu Sacsayhuaman náleží obrovský amfiteátr, obepínaný jednak pevností a jednak protější trachytovou skálou. Ústřední část skaliska je dokonale vyhlazena do podoby velkého kamenného trůnu. Zde sedával Syn slunce při slavnostech a odtud pozoroval své dílo, které nemělo na světě obdoby. Tři věže pevnosti byly s touto stranou spojeny podzemními chodbami. Složitý labyrint chodeb dosáhl až dolů k Pupku pumy s dnešním náměstím Plaza de Armas, kde nedaleko stávala slavná Coricancha – Zlatý dvůr, plný pokladů. Ve Zlatém dvoře byl umístěn chrám Slunce, pokrytý sedmi sty zlatými deskami, z nichž každá vážila 2 kg. Vedle se pak nacházel chrám Měsíce, plný stříbra. Po pádu říše velká část pokladů zmizela, mnozí hledači pokladů dodnes zkoumají bludiště chodeb pod Sacsayhuamanem.