Duše se převtěluje transmigruje podle svých karmických činů z minulosti. Nemá otce ani matku. Tato iluze se stává skrze pomíjivé tělo a připoutanost na něj. Skrze zrno které otec sní, vloží sekret do ženského vaječníku. V něm se zrodí hmota z mnoha prvků přírody a ta roste v lůně matky. Prvotní zrod duše je ve spermii která vnikne do vaječníku. To je základ hmotného těla. Duše si nevybírá otce ani matku jakožto nástroj života! Je zcela individuální a transformací na vše minulé zapomíná nebot je to trauma kterou by nesnesla. Postupně si může vzpomenout na svůj minulý život je-li v rodině lásky bez chtíče a služby. Vše zná ale je jí to odebráno. Duše si nevybírá, musí přijmout svou karmu at je jakákoliv. Žádná další duše ji nevytlačuje ani s ní nebojuje. Do svého těla jak roste vstupuje velká duše která jí vede životem jaký si vybere a nechává jí volnost rozhodování a částečné nezávislosti. Pokud se duše nakazí světskou pýchou a chtíčem, nechá ji napospas karmy kterou si vytváří svými činy. Mnozí toto neví. Postupným duchovním postojem může komunikovat s velkou duší a ta ji vede čistou cestou k Ní. Skrze ateismu a mnoha ismů a světského náboženství se mnozí zcela odchýlili od své cesty a tí si připravují peklo jak zde na zemi, tak v posmrtném životě. Nebot duše neumírá ale jen odchází ze starého těla do nového. Duše sídlí vždy v hrdi a srdci. Nikde jinde nemůže její vědomí vzkvétat nebo upadat. Nechápeme-li, je náš život zcela zbytečný.